kázání ze svatodušní neděle 20.5.2018
Text: Sk 2,1-22
Milí přátelé,
jak se vůbec dá kázat o Duchu Svatém, když je ze své podstaty neuchopitelný a nezaměřitelný ? Není to poněkud pochybené o Božím Duchu mluvit, když On všechno naše mluvení z víry a o víře vlastně předchází. To On hněte naší víru, to On vykládá Písmo, fouká do plachet našich životů, a my jen vděčně přijímáme, reprodukujeme a snažíme se plachty udržet v co možná slušném stavu.
Řecké slovo, které překládáme "Duch" znamená předně vítr, vánek či vichr. (A slyšeli jsme, že to Jeruzalémské svatodušní dění začíná právě pořádným vichrem. “Náhled se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr...“) Popsat Ducha Svatého, to je jako snažit se chytit vítr. Polapit a vystavit v muzeu vichr - tak složité je vtěsnat Ducha svatého do kázání, katechismů či odborné knihy. A zhruba tak přesně, jak se dá předpovědět, v kolik hodin a minut, kde bude vítr a kde bezvětří, se to dá povědět o Božím Duchu. Nedá. Snad odhadnout z dřívější zkušenosti, ale Duch věje, kam chce. Je neuchopitelný, a přece skutečný, neviditelný a přece přítomný. A ten, kdo by se pokoušel ho zadržet, právě ten ho ztrácí. Je to jako s manou na poušti - voňavá, čerstvá, chutná, ale druhý den ve špajzu už zapáchá. Síla shůry se k nám snáší na každý den nově a je zbytečné a marné si ji pojišťovat.
Pokud jde o Ducha svatého, není důležité zkoumat, jak vypadá či nevypadá, hmotný nebo nehmotný, důležité je, co dělá, co způsobuje.
Nevím jak vy, ale já, když se dívám na předpověď počasí, tak mě skoro vůbec nezajímají mapy se zakreslenými tlakovými výšemi a nížemi, a jejich hodnoty v hektopascalech. Ale zajímá mne, co to udělá, zajímá mě, jaké bude počasí. A tak pookřeju, když už se objeví tabulka, kolik bude stupňů a sluníčko, mráček nebo sněhové vločky. To je konkrétní projev těch hektopascalů na mapách. ALe zůstat u nich, a zjišťovat proč, jak přesně a kde se to rodí - to bychom možná ani neměli čas vyjít ven z pracovny a vyzkoušet počasí v reálu. Vítr mohou zkoumat odborníci, my sotva, ale i my můžeme dobře popsat, co vítr dělá: Ohýbají se větve stromů, vlaje vlajka, ulétne klobouk, vzdouvají se vlny, a proto je zákaz vstupu do moře a na horách vypnutá lanovka, a větrná elektrárna jede. Tak se u Ducha svatého teď soustředíme ne na jeho podstatu nebo substanci, ale na to, co Duch svatý činí. Podle přečteného textu - sedm bodů:
Provětrání
Boží duch je čerstvý vítr, který přichází do zatuchlosti, do životů nevětraných a zaprášených. Duch Boží dává věci do pohybu. Provětrá naši mysl, rozfouká naše na hromádce pečlivě napsané setříděné a k realizaci připravené životní projekty. A i do našich spisů o víře se ve své svobodě vloží. Shodí i leccos krásného co naši zbožnost i životní kancelář zkrášlovalo, a možná ten průvan zabouchne okno tak, že se lekneme a konečně vstaneme od psacího stolu a podíváme se ven, a zjistíme, kde je nás třeba a že nejde o vyplňování splněných kolonek v plánu života, i života víry. Ale že je třeba v síle Ducha svatého vyjít vzduch. Vždyť litera zabíji, ale Duch oživuje.
Oživení
To je to druhé - Boží Duch oživuje. Co je mdlé a mrtvé, suché a prázdné dostává životní impuls. Dostává nový dech. Boží duch je nadějí pro mrtvé vztahy, pro prázdné dny. Duch Svatý je síla, která protestuje proti přesvědčení, že naše dny, slova a vztahy už nebudou jiné než prázdné. Boží duch je nadějí pro mdlé modlitby i vyschlou studnici lásky k bližním. S oživujícím dechem shůry začínáme nově dýchat.
Aktualizace
Božího Duch činí z minulého přítomné. Už v době, kdy Lukáš psal knihu Skutků, se křesťané ptali, jestli se s ubývajícími léty od Kristovy smrti se vzdalujeme také od moci jeho díla? A bude to čím dál tím horší? Nikoli. Díky Božímu Duchu, díky této moci, která aktualizuje, nikoli. Ježíš Kristus pro nás může zůstat jen velkou historickou postavou - pokud se do přemýšlení o něm nevloží Duch svatý. A také biblické příběhy zůstanou jen více či méně zajímavým historickým vyprávěním. Stejně tak víra by byla jen určitým názorem na uspořádání světa a církev jen spolkem lidí podobného životního stylu, pokud nezasáhne Duch, který vdechne život tomu starému i tomu formálnímu. To je dílo Ducha Božího, jak jsme slyšeli, že k učedníkům najednou mluví dávný citát z knihy proroka Joele.
Dalším dílem Ducha Svatého je Porozumění
Lidé z různých částí země, různě mluvící si rozumí. Slyšeli jste ten výčet zúčastněných národů. To je přeci něco! Letnice - to je komunikační zázrak. Takového nedorozumění je kolem nás. Jeden říká něco, a druhý si pod tím představuje něco úplně jiného. Televizní debata na společné téma a přitom jeden mluví o voze a druhý o koze. Debata mezi křesťany různých vyznání o víře a výsledek tentýž. Často je to velmi bezduché. To sám Duch Boží působí, že si lidé rozumí. A nejde o jazyk, ale o to že na sebe mají čas, vnímají se, slyší. A je-li zabezpečení kvalitní komunikace tématem dnešní doby, tak nejen v technickém slova smyslu. Bez boží přítomnosti budou naše slova jen verbální stokou, která teče do kanálu marnosti, namísto aby coby osvěžují potok ústila u našich bližních.
Pátý bod má nadpis Údiv lidí okolo
Když je nám Bůh blízko, když se dá Boží Duch do práce, může to někoho okolostojícího zaskočit, může se dost divit. „A jiní říkali s posměškem: opili se mladým vínem.“ Což patrně nebylo o svátcích první sklizně neobvyklé. Vypadá to, že jsou opilí - v 9 hodin dopoledne. A my máme ve zvyku se nad posměváčky pohoršit - no jo, to jsou ti, co neuvěřili! Ale Petr se nad nimi nepohorší a začne jim to vysvětlovat, věnuje se jim. Ono totiž skutečně není divu, že se domnívali, že apoštolové nejsou zcela v pořádku. A to ptaní nepřestane:
Co na tom ten Pavel má, že se nechá pro víru i věznit? A nepomátli se, když v neděli nevyspávají ale už v 9.30 spolu zpívají písně staré několik set let. A co to je za divnost, pít z jednoho kalicha a čekat tak dlouho na sousto chleba a dávat peníz na jiné než své konto...... K divení i k vysvětlování je toho dosti.
Předposlední, co chci zmínit je Rozmanitost, která je dílem Ducha svatého. Tedy ne uniformita, stejnost, bábelská jednota, ve které je síla, nýbrž jednota z ducha svatého je spíše souzvukem mnoha tónů. Bůh dává rozličné duchovní dary. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Píše apoštol Pavel.
Radost
A nakonec - Radost - ta je darem ducha svatého - písničky jsou jejím výrazem. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.Ko 3,16
A je to krásný zážitek, setkat se s někým, kdo je ze vzdálené země a věří v toho samého Pána života jako já. A že zpívají píseň na stejnou melodii, nebo stejná slova na jiný nápěv, že zpívají svoje Radujme se vždy společně jenom s tam tamem.
A protože Duch svatý dává věci po způsobu větru do pohybu, tak ani svatodušní kázání nemůže končit - jako obvykle - závěrečným odstavcem, který by to hezky shrnul, vyústil a zakončil. Duch svatý otevírá dění a tak ho zkusím pozvat k dílu v našich životem sedmerem otázek:
- Mám odvahu otevřít okno do svého života, aby ho Boží Duch provětral?
- Co všechno považuji ve svém životě už za odepsané, mrtvé, mdlé, prázdné a suché? Věřím, že by to Bůh mohl oživit?
- Mluví ke mně bible? Připustím si, že bych mohl být některou z biblických postav? Která by to byla?
- Stojím o to druhým porozumět, anebo jen usiluji o to, aby porozuměli oni mně?
- Rozhodí mne, když se okolí diví nad mým chováním, nad mou vírou? Vysvětlím jim to?
- Vnímám rozmanitost jako dar Boží? Mám radost, že druzí jsou obdarováni?
- Beru pro sebe vážně, že darem Ducha božího je radost?
Duchu svatý, vlož se do našeho ptaní, nenech nás v klidu.
Duchu stvořiteli, prosíme přijď k nám! Amen