Od Klimenta na doma

17.3.   Křesťané - hliněné nádoby s pokladem

10.3.    (Pavel Dvořáček)  video

  3.3.    (Gabriela Ďurašková)  video

 

 

 

 

přenos bohoslužeb na Youtube

Nedělní bohoslužby

29.3.    Velký pátek

             9:30 Eva Halamová (Večeře Páně)

            18:00 Bronislav Matulík (Večeře Páně)

31.3.    Vzkříšení

            9:30 Roman Mazur (Večeře Páně)

  7.4.    9:30 Vít Jakoubek

Tělo Kristovo nebo jen obyčejný sbor ?

kázání z 18.3.2018 (výroční sborové shromáždění)

Čtení: Ř 12,3-8
Text: 1K 12,12-27
Písně: 680, 677, 438, 150, 489
__________________________________________________

Dva muži v bílém plášti se dívají proti světlu na rentgenový snímek. A na obrázku vidí něco, co obyčejné oči nevidí - vidí to, co je uvnitř lidského těla. Ale pro pacienta je důležité nejen to, jestli se snímek zdařil, ale také jestli ho ti, kdo se na něj dívají, umí číst. Je třeba tomu rozumět a kdo medicínu nestudoval, těžko z toho snímku bude moudrý.
To co jsme nyní, bratři a sestry, četli z pera apoštola Pavla je takový apoštolský rentgenový snímek. Ukazuje totiž skutečnost, která běžný očím zůstává skryta. Obyčejné oči tu (konkrétně v Korintě) vidí pestrý shluk lidí, co se scházejí ke schůzím. Ale očima apoštola - a v tuto chvíli má Pavel onen prorocký dar vidět skutečnost jakoby Božím pohledem - očima apoštola je vidět Kristovo tělo. A my se učíme mít apoštolovy oči! Ano všechno závisí na tom, jestli naši běžnou skutečnost dokážeme uvidět Božíma očima, anebo ne. A dále všechno záleží na tom, jestli budeme žít podle toho, co vidíme zvenku, anebo podle toho, co se ukázalo na rentgenu. Ukázalo se totiž, že jsme něco jiného než spolek, co se schází ke schůzím. Ukázalo se také, že k sobě patříme více, než jsme tušili, a že společně bytostně patříme k Ježíši Kristu.
Na rentgenový snímek se musí koukat proti světlu. Tak třeba ve vánočním světle nevidíme pocestné a mimino v krmelci, ale narození Spasitele. Ve velikonočním světle nedělního rána - ve světle vzkříšení nevidíme povstalce, který zemřel na kříži, nebo justiční omyl. Vidíme utrpení Božího syna. V tomto Božím světle je i sbor u Klimenta něčím jiným než jen právnickou osobou IČO 47608595.
Pestrý shluk lidí - jak v Korintu, tak u Klimenta - je jedním tělem, organismem. A jak má tělo mnoho částí a orgánů - k různým úkolům, tak má také sbor mnoho členů, částí a součástí. A tak jako tělo funguje jako celek v součinnosti, tak také sbor je sborem, když jednotlivé části fungují a spolupracují. Jsou různá obdarování, různé úkoly aby sbor mohl žít. A tak jeden učí v NŠ a druhý doprovází na varhany a jiný zase na další nástroje, a když je třeba, tak někdo sežene opraváře, další připraví program na biblickou hodinu, a ještě jiný na dětský tábor, další navštěvují osamělé a nemocné a nikomu o tom možná ani nevyprávějí, jiný se modlí i za ty, co si myslí, že se modlit nestíhají a další nadstandardně sponzoruje a jiný peníze počítá a jiný umývá nádobí v kuchyňce a další pracuje ve staršovstvu a jiný zpívá, a už to nechci dál jmenovat, protože stejně všechno nevyjmenuji.
A stejně si někdo řekne: Ale já nic. Já se na tom rentgenovém snímku nikde nevidím. Ano, to co právě pane faráři říkáte, to snad platí pro ty opravdové křesťany, ale pro mne? Pro mne ne. Jistě Kristus tajemně přebývá v lidech duchovních, ale já nejsem ani Komenský ani Přemysl Pitter, pro mne tohle kázání není.
Tak právě pro takové, jakoby už ty námitky slyšel, pro takové rozvíjí apoštol Pavel ten obraz dál. A noha povídá: Já jsem jenom noha, dole špinavá. Nejsem zdaleka tak čistá a pěstěná jako ruka. Jsem jen přízemní křesťan jako je ta noha blízko zemi. A už se hlásí ke slovu ucho: Jsem jen slepé ucho a nevidím, nemám vhled, já jsem pasivní, já jen tupě poslouchám, já vlastně možná ani k tělu nepatřím, beze mě by se to obešlo. A bude o té své obyčejnosti a postradatelnosti noha i ucho mluvit dlouho a zaníceně: Já jsem takový vlažný křesťan, Kristovo tělo může být klidně beze mne. Tak právě takové apoštol Pavel napomíná: Tělo má různé části a orgány, a Bůh každému z nich určil dílčí úkol. Ne, ne, patříte k tělu Páně - noho i ucho, i ty křesťane, co si myslíš, že jsi přízemní i ty, co prý nemáš vhled. Každý má speciální funkci, každý má od Boha úkol, každý má dar. Není neobdarovaného člověka. A tak ať tě ani nenapadá oddělovat se. Ohrozil bys fungování celého těla.
Jiní ovšem se v Korintě chtějí oddělovat od Kristova těla ze zcela opačného důvodu. Mají se totiž za velmi důležité. Míní, že právě a možná jen oni mají vhled do věcí, že oni jsou oko. Ano bylo v té době zvlášť ceněno mít vhled a nazírat věci. Já vidím do dálky - mám vize, anebo já vidím nablízko přesně i různé věroučné detaily. Ano já oko-křesťan s vhledem, já tě snad noho - přízemní křesťane nepotřebuju, já možná s tebou ani nechci patři do jednoho organismu. A pak je ještě jmenována hlava - ano já myslící hlava, já dumající, kombinující, pamatující hlava, já tebe, tupé a pasivní ucho snad ani nepotřebuji. Ano známe (nás) oko-a hlavo-křesťany, co mají za to, že vědí víc, že mají vhled. zatímco druzí jen tupě poslouchají jako ucho a do kostela jen chodí - jsou jen noha.
A přitom, jak takový hlavokřesťan - třeba profesor nebo farář, jak moc potřebuje rukokřesťana, někoho, kdo sepne ruce bude se něj modlit, aby to celé přemýšlení nešlo do prázdna. A jak potřebuje něčí nohy, které jdou k nemocným a osamělým a odnesou nebo přeříkají kázání a umí naslouchat, jsou dobrým uchem a věnují tomu svůj čas. Nikdo není tak vysoko, tak zbožný, tak moudrý, tak svatý, aby nepotřeboval napomenutí, nebo potěšení toho nejmenšího a nejobyčejnějšího bratra či sestry. Verš 22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné.!!
A tak je tradiční, věrný evangelík, stejně důležitý jako ten, který hledá a kriticky se vyptává a dotazuje. Jeden ten organismus posiluje a druhý zase udržuje v bdělosti. Je třeba praktik i člověk soustředěný na věci duchovní. Stejně tak děti potřebují dospělé, aby jim něco vysvětlili, ale zrovna tak potřebují dospělí děti, které umějí klást trefné otázky. Jsou třeba muži a ženy, židé i řekové, otroci i svobodní - to už jsem přešel do Pavlových reálií.
Ale ještě jedna věc. I když bude u sebe hlava, nohy, ruce, trup…. ještě netvoří živý organismus. Ještě to musí ožít, musí to začít dýchat, musí to dostat dech. A tak i společenství věřících neožije samo, musí dostat dech - boží životadárný impuls, sílu. A tu nezajistíme. O Ducha svatého však můžeme prosit.
A tady bych chtěl naše uvažování rozšířit. Tělo Kristovo v našem městě - jednotlivá společenství se svými důrazy a dary - že by taky patřila k sobě víc, než si myslí? My a katolíci, husiti a další protestanti……. A Kristovo společenství ve světě - každá ta církev se svým důrazem (luteráni, kalvinisti, baptisti, katolíci, pravoslavní) jsou částí toho Kristova organismu.
Ale i v evangelické církvi potřebujeme jeden druhého víc, než si myslíme. Potřebuje i Valachy a Horňáky s jejich tradicí, stejně jako bratry a sestry ze Severních Čech, kde si v malých počtech musejí klást otázku vůbec po smyslu křesťanské existenci uprostřed pohanského světa? Mám za to, že ten Pavlův obraz Kristova těla s mnoha dary, obraz o vzájemném spolužití a spolupráci sahá až do těchto rozměrů.
Ale vraťme se zpět do Klimentské ulice.
Když se dva muži v bílém plášti podívají proti světlu na rentgenový snímek, objeví nemocné místo, a snímek odloží. Ale podle toho, co viděli, dále postupují léčí.
Viděli jsme dnes apoštolský snímek, viděli jsme nás jakoby božíma očima, to, co jinak na první pohled vidět není. Jsme pestrá směsice různých lidí. Apoštol nás vidí ještě jinak jako tělo Kristovo. Jako metabolismus, koloběh, sdílení darů - charismat. Sbor jako organismus. Nikdo není zbytečný - i ten, kdo prostě jen je jeho součástí.
Sbor jako organismus.Ne jako seznam oslovených, povolaných, obrácených individualit. Ne organizace, ale organismus. Církev ne ve svých kartotékách, a statistických dotaznících, ale jako společenství, kde když jeden trpí, trpí všichni spolu s ním. To známe, když nás bolí hlava, ani zdravé noze se nechce nikam jít, nebo zrnko písku v oku - ano to se pak ani přemýšlet nejde. „ Trpí-li jedna část, trpí spolu s ní všechny.“ To patří ke spolubytí v organismu. V tom je velká síla. Ale i to druhé, dochází-li slávy jeden člen, orgán, všechny se radují spolu s ním.
Duchu svatý, prosíme Tě za náš sborový organismus a jeho zdraví. Uzdravuj, co je nemocné, co nefunguje, co bolí. Prosíme o srdečnost ve vztazích, prosíme o respekt a vlídnost k domácím i hostům, prosíme o charismata, o dary Tvého ducha, děkujeme a prosíme za prostor, ve kterém můžeme společně před Tebou sdílet trápení i radosti. Amen

Tags:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer