Od Klimenta na doma

17.3.   Křesťané - hliněné nádoby s pokladem

10.3.    (Pavel Dvořáček)  video

  3.3.    (Gabriela Ďurašková)  video

 

 

 

 

přenos bohoslužeb na Youtube

Nedělní bohoslužby

29.3.    Velký pátek

             9:30 Eva Halamová (Večeře Páně)

            18:00 Bronislav Matulík (Večeře Páně)

31.3.    Vzkříšení

            9:30 Roman Mazur (Večeře Páně)

  7.4.    9:30 Vít Jakoubek

Juda a Támar

Kázání z první postní neděle 18.2.2018

Text: Genesis 38
Čtení: Jan 8,2-11

Sestry a bratři,
začal jsem promýšlet další část z cyklu kázání o Josefovi. Začali jsme o Josefovi a jeho bratrech, pak bylo kázání o Rubenovi a jeho složité pozici. Teď je na řadě Josef v Egyptě a scéna s Putífarovou ženou - myslel jsem si. Leč otevřel jsem bibli - a hle ještě je tam kapitola 38 - ta se jsme právě slyšeli. Obvykle se přeskakuje, alespoň v dětských biblích a v rozpisu úloh pro nedělní školu. Ale my jí neuhneme. Takže Juda a Támar. (Mimochodem, byl by z toho myslím oscarový scénář k filmu)
"I sestoupil Juda od bratří svých". To "sestoupil" je v bibli signál pro čtenáře: S Judou to teď jde s kopce. Sestoupil od svých bratrů. To by požehnaný dělat neměl - stranit se svých bratří, jít běžnou cestou, odklonit se od Boha otců a oženit se s Kenaankou, ženou z pronárodů. Tím se ocitá na šikmé ploše, protože když se Izrael rozplyne ve světě národů (když se věřící ztratí ve světě, když splyne a jeho identita se rozplyne), tak to je špatně, to je škoda.....
Juda má tři syny. Jmenují se Er, Ónan a Šela. Provorozený Er se žení s Támar - to jméno znamená Datlová palma - Krásné a ušlechtilé jméno pro krásnou a ušlechtilou osobu. Támar ovšem ovdoví, bezdětná a to je v tehdejších dobách v Izraeli hořký úděl. Protože život nebude pokračovat jejím prostřednictvím, její rodina zmizí a také, kdo se o ni postará ve stáří ? V těchto souvislostech musíme vidět instituci tzv. švagrovského manželství v Izraeli. O co jde ? Zemře-li muž a jeho žena zůstane bezdětná, je úlohou jeho bratra zplodit s ní potomka, který se počítá, že je synem toho zemřelého - cituji "aby jeho jméno nebylo z Izraele vymazáno". A taky aby se o vdovu měl kdo ve stáří postarat. Asi si na takovou představu musíme chvíli zvykat, ovšem tohle pravidlo mělo dobré důvody sociální i náboženské. (Prý je to tak u některých beduínů dodnes). A vyhýbat se této povinnosti by byla hanba před Bohem i lidmi.
A tím jsme u Ónana, Erova bratra. Vyhýbá se své povinnosti vůči Támar. Využívá tehdejších metod antikoncepce, aby svému bratru potomka nezplodil. V tom spočívá Ónanův hřích. Ne v sexuálním sebeuspokojování, jak se to v církevní morálce nevímeproč "zabydlelo". I když ono vlastně o uspokojování svých potřeb jde - nejde ovšem o sex, ale o majetek. Zůstane-li totiž Támar bezdětná, bude on víc dědit! A tak se Ónan snaží jen naoko, a přitom dělá vše pro to, aby to nevyšlo.... To známe sestry a bratři, že člověk naoko (před ostatními) dělá, že se snaží a přitom dělá vše pro to, aby věc nevyšla....... Pokrytec - na veřejnosti se ujal vdovy, uvnitř rodiny ženou pohrdá. Ónan jako prototyp toho, kdo nechce převzít odpovědnost a starost o bližního, který je na něj odkázaný, prototyp toho, kdo starost o druhého jen předstírá a myslí jen na svou budoucnost… A kdo druhému nepřeje budoucnost, sám ji není hoden. Ónan umírá.
A Judovi zbývá už jenom jeden syn Šela. Má snad ztratit ještě třetího syna prostřednictvím té osudné ženy. Přinesla do naší rodiny jen prokletí. U mých dětí určitě chyba nebyla - to taky známe. "Víš co", najde výmluvu, "chlapec je ještě mladý. Měj strpení Támar. Jdi bydlet domů, k svému otci,a počkej."
Ale když chlapec vyrostl, vypadá to, že Juda na Támar zapomněl. A co Támar, zapomene? Nechá si to líbit?
Jednoho dne vytáhne Juda do hor, aby tam ostříhal své ovce. To je u pastýřů velký svátek, na závěr se to musí samozřejmě zapít, když je vlna prodána a měšec plný.
Stranou u cesty vidí Juda sedět ženu. Oblečená tak, aby nikdo neviděl, kdo to je, ale aby každý věděl, co je zač. Existují takové padlé ženy, u cest ... že ano?
"Mohu, za kůzle?" ptá se Juda
" Ano, ale co mi dáš jako zástavu ?"
"Co chceš."
"Dej mi svůj pečetní prsten se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce."
Podle těchto věcí bylo tehdy možné identifikovat muže. Mobil, hodinky, peněženka.
Žena se svlékne, jen závoj si ponechá. Ale to Judovi nevadí. Jemu přece nešlo o setkání tváří v tvář..... Když přijde Juda domů, nechá ženě odvést slíbené kůzle. Ale žena na svém místě nesedí. "Kde je ta žena, no víte která,.....:"
"Ale pane takové ženy tu nemáme, tady to je spořádaná čtvrť ." A tak ji Judův přítel nenašel.
O tři měsíce později dostane Juda zprávu, že je Támar těhotná.
"Cože? Neprovdaná a těhotná? Na hranici s ní", rozhodne Juda, "něco takového se přece ve slušné rodině nedělá."
Ale Támar cestou na popraviště nese v ruce pečetní prsten, šňůrku a hůl. "Je to od muže, který je otcem mého dítěte - kdyby někdo z vás byl tak hodný a donesl to mému tchánovi..... " Juda dostane možnost promyslet rozsudek znovu.
Je bílý jako stěna, co má dělat? Co má říci?
Pořád ještě má možnost vinu buď přiznat, anebo Támar zničit.
"Je spravedlivá." říká Juda. Dokáže to říci "Je spravedlivější než já."
Ten příběh má dobrý konec, Juda to dokázal, přiznat svůj hřích, vyznat svou vinu. Skvělý příběh nejen na ten oscarový scénář, ale do začátku postní doby, pro neděli, kdy se slaví Večeře Páně.

O nějakých 1500 let později začne sepisovat Matouš příběh Ježíše a v jeho rodokmenu bude tento Juda a také budou jmenovány 4 ženy, jednou z nich bude Támar - takováhle v rodokmenu Spasitele. A Matouš zapíše také příběh o jiné ženě kananejské, která se nedá, nesmíří se s tím, že ji muži - učedníci odstrkují stranou a vydobyde záchranu pro svou dceru, pro svou budoucnost.
A ještě jindy mu zákoníci a farizeové – lidé zbožní, spravedliví přivedou ženu přistiženou při cizoložství. O muži, se kterým byla přistižena, se nezmiňují (možná to byl soused, kolega z práce nebo bratr ze synagogy).
Ta žena se jim hodila ve sporu s Ježíšem - to je nebezpečné, když se nám druhý člověk stane instrumentem v našich zápasech. Dělají, že jim jde o obecné dobro a přitom myslí na svou věc. Pokud by se totiž Ježíš postavil proti Mojžíšovu zákonu, tak by bylo jednoduché ho obvinit z rouhačství. Pokud by se naopak přiklonil k Mojžíšovu zákonu, tak by se ukázalo, že to s tou jeho láskou k hříšníkům není až zas tak horké.
Ježíš ale neodpovídá ihned, skloní se a píše prstem po zemi. Nepřistoupí hned na způsob rozhovoru, který mu vnucuje protivník.
A po té, co řekne onu známou odpověď: “Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ se opět sklonil a psal po zemi.
To mi přijde velmi důležité, že se opět se sklonil a psal prstem do písku. Nedíval se jim do očí, nevyvolával napětí, dal jim prostor promyslet rozsudek znovu. A v tuto chvíli, v tomto darovaném prostoru si to mohli uvědomit, mohli se podívat na sebe. Ježíš jim daroval možnost odejít. To je také velké umění, dát druhému možnost vycouvat, bez toho, abych ho zesměšnil. To je veliké umění: Napomenout a zároveň neponížit. Kdyby se začal hádat asi by to bylo mnohem víc konfrontační….. asi by se spíš každý utvrdil ve svém a nic by nepochopil.
V tom darovaném čase se začali vytrácet - podle počtu životních zkušeností, starší nejdříve. Ježíš té ženě zachránil život, otevřel novou kapitolu jejího života. Jdi a už nehřeš.
Ovšem, a to chci tentokrát zdůraznit, ten příběh má dobrý konec nejen pro ni. Ten příběh má dobrý konec i pro zákoníky a starší lidu. I žalobci svým způsobem vyhráli, získali. Oni to totiž pochopili, oni odhodili kameny a odešli. Bratři a sestry, zákoníci a starší lidu jsou nám vzorem, nechali se Ježíšem oslovit. Netrvali na svém. Uvědomili si (díky ženě pochybné pověsti) svou nespravedlnost, a přiznali ji. A to jsme zpátky u příběhu Judy - který si uvědomil svou nespravedlnost a přiznal ji. Uvědomil si (díky ženě pochybné pověsti), že na své spravedlnosti nemůže stavět - a to je jeden z klíčových dějů biblické víry. To je obrácení.
Ne jeden, ale dva příběhy do začátku soustředění doby postní - když si uvědomím, přiznám, veřejně uznám, že nejsem spravedlivý, i když se to zdálo, i když jsem vypadal jako vzorňák, vzorný věřící. Začátek záchrany života je tam, kde uznám, že ze své spravedlnosti neobstojím, ale jen díky milosti, díky Boží milosti.
Abychom tomu opravdu uvěřili, tak je i dnes i pro nás prostřeno. Amen.

Tags:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer