Od Klimenta na doma

10.3.    (Pavel Dvořáček)  video

  3.3.    (Gabriela Ďurašková)  video

25.2.    (Kateřina Vojkůvková)  video

 

 

 

přenos bohoslužeb na Youtube

Nedělní bohoslužby

24.3.    9:30 Petr Vacíř

            (čtení pašijí s hudbou)

29.3.    Velký pátek

             9:30 Eva Halamová (Večeře Páně)

            18:00 Bronislav Matulík (Večeře Páně)

31.3.    Vzkříšení

            9:30 Roman Mazur (Večeře Páně)

   

 

Josef a jeho bratři

kázání z neděle 21.1.2018
Text Gn 37,1-21

Josef a jeho bratři
Sestry a bratři,
sledujeme tři aktéry silného příběhu - Jákoba, Josefa a skupinu Josefových bratrů.
sledujeme tři chybné postoje, kterým ovšem dokážeme porozumět.
sledujeme také trojí smutek.
A možná máme otázky ..... Kdo je vlastně viníkem a kdo je obětí ?
A kde je v tom příběhu Bůh?

Prvním aktérem příběhu je otec Jákob
Jakýsi pedagog napsal: "U otce Jákoba můžeme hned na počátku odhalit dvě velmi hrubé chyby při výchově. To, co si praotec dovoluje, je dá se říci neodpustitelné. Tím, jak se chová protekčně a dává přednost synu Josefovi se zásadně prohřešuje proti abecedě veškeré výchovy." Ano. (A nemusí nám radit pedagog) Sami cítíme, že je zaděláno na průšvih, když dostane Josef onen zvláštní plášť - a on asi nebyl pestrobarevný - ten výraz znamená oděv, který překrývá paže a nohy, tedy s dlouhým rukávem a až na zem. Oblek, který mohou používat lidé, co nemusí pracovat. Knížecí, panský oděv.
A také cítíme, že není dobře, když Jákob využívá svého oblíbeného sedmnáctiletého syna k dozoru nad ostatními sourozenci, posílá ho na inspekci, na kontrolu, nechává si přinést "zprávy o nekalostech", prostě si nechá donášet.
Martin Luther připomíná, že někdy je člověk (v životě, vůči druhým i vůči Bohu) sám za sebe a někdy je v roli - Luther říká v úřadu. A tam má jinou odpovědnost. Jako (feudální) pán, jako farář nebo učitel (nejsem jen za sebe, ale jsem v úřadu). Jako člověk bych žákovi nevědomost odpustil, ale úřad učitele mě nutí dát pětku. Jeden z úřadů (považte) je pro Luthera taky role otce. Být otcem je funkce - úřad. A to znamená někdy potlačit své emoce, náklonnosti a být spravedlivý ke všem svým dětem. Jak je to někdy těžké, když jeden poslouchá..... a druhý - no ani nemluvit - a když vidíme jak je jeden nadaný, a když se v něm vidíme, a možná je i nám tolik podobný a druhý je z jiného manželství.
Jak být spravedlivým učitelem, když jeden žák plní povinnosti..... a jiný naopak
Jak být dobře v úřadu vedoucího na táboře těm, co jsou zvídaví.... i těm druhým
Jak být dobře v úřadu faráře - nejen pro ty členy sboru, se kterými mám podobné zájmy........
Jákobe, máš všechny své děti stejně rád? Ano, řekl by myslím Jákob. Ano mám. Ale Jákobe - tvé skutky mluví jinak...... kdybys to aspoň nedal tak hloupě najevo - tím pláštěm.....
Víš, povídá Jákob, ono je to těžké, a když on byl ten Josef nějak i Bohem oblíbený............
A víš Jákobe, co to spustilo? Že kvůli tomu začali jeho bratři Josefa nenávidět?
Vím..... Jak moc dobře to teď vidím. Jak jsem mohl být tak slepý......
Co k tomu říct sestry a bratři,? Mladí rodiče jsou asi připraveni takovou scestnou výchovu odsoudit. Oprávněně. Starší mezi námi se možná vyjádří zdrženlivěji. Jeden mladý vesnický farář pořádal kdysi ve svém sboru cyklus přednášek o výchově. Po cestě domů z první přednášky se ptal své matky, která se mu starala o domácnost, jak se jí to líbilo. "Bylo to výborné", odpověděla, "ale dalších večerů se nezúčastním." "Ale maminko pročpak?" "Protože při poslouchání přednášek o výchově si stále připomínám, co jsem udělala špatně a co už nikdy nezměním.....!
Možná se někdo z nás bude cítit podobně. Jsou to i naše chyby při výchově...... co nás trápí, ...... vyčítáme si..., kde jsme měli být laskavější a kde zase přísnější..... Pedagog by možná některé chyby označil za neodpustitelné. Ale teolog, pisatel Bible nám chce dosvědčit, že i v takovém příběhu je přítomen Bůh... nenápadně........ i v našem, i ve vašem příběhu je přítomen Bůh, který je větší než naše výchovné umění i než naše výchovná selhání. Sestry a bratři, i na ty neodpustitelné výchovné chyby se vztahuje příslib božího odpuštění. Je jen jeden vychovatel, který nedělá chyby, vychovatel s velkým V. Otec s velký O. A tento jediný bere do svých rukou i Jákobovu slabost a pošetilost. A s jeho rodinou zůstává.

Postava druhá - syn Josef
Cítí, že je na tom dobře, lépe než ostatní. Otec Jákob náklonnost ke své milované ženě Ráchel, dává synům, které mu porodila. Josef to i vidí - v tom darovaném plášti, ve svěřené důvěře.... A pak ještě ty sny. To nejsou výlevy drzého výrostka, jsou od Boha. Ale ve svých 17 letech si Josef neuvědomuje, že lidi kolem něj to zraňuje. Bratři nevnímají to vyprávění snů jako informaci ("zdál se mi zajímavý sen"), oni tam slyší "Já jsem někdo a vy všichni jste břídilové". Ve své naivitě také Josef nedomýšlí, že jeho referování otci zasévá. Co nám to tu říká - tenhle rozmazlený jelimánek, donašeč, arogantní kašpar, Mistr snů.
Ale ono je to tak těžké, alespoň drobným náznakem nedat druhým - těm průměrným - najevo, že já vím, že jsem chytřejší, že jsem se dovtípil.......... A kolik si měl bodů, jaký jsi měl čas... A jakýs měl vysvědčení.... no já mimochodem samý jedničky..... A kde jste byli na dovolené ? A vaše auto nemá MSR, EPS ani ABS ? Zvláště děti si nenechají ujít příležitost, aby to řekly ........ aby vytáhli značkové oblečení a vytáhli se........... Proč jen se Josef vytahuje s tím značkovým pláštěm?
Proč ty sny vykládá svým bratrům? Proč se nechává posílat žalovat.......
Ale ono je to tak těžké, když vám tuhle privilegovanou pozici nabídnou, tenhle dohlížecí úřad, protože mají ve vás důvěru...., a navíc je to spojeno s benefity (a fasuje se nepracovní plášť .... )
Je to těžké a zároveň pravdivé a potřebné se podívat do tohoto Josefovského zrcadla: Kde nám dělá dobře, že máme zvláštní zacházení, že můžeme někam kam ostatní ne, že máme spojení na někoho významného, že nemusím to, co musí ostatní..... Uf. Josefe. A někdy to člověk dělá ani o tom neví...

Bratři
Bratři jsou zaslepení a taky krátkozrací. Ha, korunní princ si vykračuje. Podívejme, naše hvězda - nenosí šaty do horkého dne, ani kdy se na poli vážou snopy, to nejsou šaty do chladné noci, když se hlídá stádo. To jsou šaty jen tak na procházení. Josef je jiný, nadaný, možná předurčený k velkému úkolu a jeho bratři to nedokážou unést. Sestry a bratři, to je někdy tak těžké - unést, že někdo druhý je - aniž by si to zasloužil - na tom lépe, daří se mu, je bohatší, šikovnější, krásnější, chytřejší, oblíbenější, zdravý .... Známe ten okamžik kdy to nějak přeroste míru a říkáme se, to je nespravedlivé, jak je to možné - a začneme přemýšlet, jak by nám bylo lépe kdyby dotyčný zmizel,byl propuštěn, odjel nebo prostě zmizel. Je někdy těžké unést, že někdo je vyvolený, třeba i od Boha k něčemu vybraný..... jak těžké bylo křesťanům unést třeba vyvolenost Izraele.......
O závisti je blízko k nenávisti. Bratři začali Josefa nenávidět. Lépe by bylo, kdyby se nikdy nenarodil. Zpočátku si o tom možná nikdo z nich netroufne začít, ale jakmile jeden prolomí mlčení, je jasné že vyslovil pouze to, co si potajmu už stejně myslel každý: Josefova hvězda brzy zhasne.
Jednou šli jeho bratři daleko od domova, pást ovce. „Josefe“ "Ano otče". "Jdi se podívat na bratry, jak se jim vede, abych věděl jestli je tam šalom… Konečně je našel, už k nim běží…. Podívejme se Jozífek, mistr snů, přišel nás zkontrolovat…
Na pozdrav mu nikdo neodpověděl. Všichni se jen divně dívali. „ Proč nic neříkáte, co je s vámi? Tu jeden z bratří přiskočí, druhý a třetí a začali Josefa svazovat. Josef volá o pomoc... marně. Hodili ho do vyschlé nádrže a pak si sedli dokola aby jedli chléb. Prý to byla symbolická hostina - kde spolu uzavírají smlouvu o soudržnosti, o tom, že je o téhle věci budou svorně držet jazyk za zuby. Špatná hostina. Smutná hostina.
Bratře faráři, nemohl jste vybrat nějaký jiný příběh. Něco o Bohu, když jsme přišli do kostela. Tohle je moc o člověku, o naší povaze....
To je oprávněná otázka: Kde je Hospodin? Je tam vůbec někde Bůh?
Je přítomen. Skrytý, občas k nepoznání zastřený.Stav Jákobovy rodiny je žalostný a přece to s touhle rodinou Hospodin nevzdal. Jákob - Izrael to pedagogicky nezvládl a přece to s jeho rodinou Hospodin nevzdal. Josef své postavení nezvládl - a přece budeme nadále číst v každé kapitole alespoň zmínku - že "Hospodin byl s ním". Bratři nezvládli situaci obyčejných tváří v tvář vyvolenému ... A přece jim Hospodin dá milost se (pravda za dlouhý čas) podívat na tuto situaci jinak - a ve finále je i toto překryto odpuštěním.
Když se na ten dnešní příběh podíváme očima Nového zákona, tak zjistíme, že postava Josefa nese kristovské rysy - mnohem víc než by nás napadlo. Tak v tuto chvíli - kdy je Josef nahý, hladový, bezmocný proti přesile ve vyschlé studni snad jen paralela že vyvolený Boží.... sestoupil do pekel ...... A jsou do takových pekel i dnes vhazování lidé, bezbranní proti přesile ........
Je-li Josef předobrazem Krista - pak se i všech těch se týká Kristova velikonoční naděje. Všech tě, co jsou na dně cisterny, a nejen: všude, kde je člověk na dně - Kristus je s ním i tam. Prošel tudy, aby vzkřísil naději těch, co se mají dojem, že se octli v samotném pekle, úplně na dně. Jako Josef. Amen

Tags:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer